Ověřování zákazníků aneb převezme to?

Štítky: , , , ,

Září 20, 2009

parcelKamarádka z cestovky, když jsme se bavili o dovolené a hotelích, mě upozornila na zajímavou aplikaci, resp. databázi návštěvníků, co se chovají špatně (ničí pokoje, dělají bordel a tak) - Guests behaving badly (http://www.guestsbehavingbadly.com), kterou hotely, hlavně na západ od nás, prý běžně využívají - hlavně kvůli mladším angličanům. Směřoval s tím na mě dotaz, jestli existuje něco podobného na eshopové zákazníky. Podobně jako třeba existují různé bankovní registry, kde je jasné, zdali jste či nejste spolehlivý spláceč úvěrů a podobně.

U eshopů by podobná databáze tedy asi pokrývala lidi, kteří udávají špatné adresy (naschvál, bez omluvy a změny), kteří nepřebírají zásilky, kteří vše vracejí do 14 dnů, kteří položí asi 100 dotazů a přitom nenakoupí. Při povrchním hledání na Google a Webtrhu jsem narazil jen na stránky sdružení na ochranu eshopů - SODIS (Systémová ochranná databáze internetových společností, http://soes.shaky.cz/). Osobně jsem hned zkusil zadat „sodis.cz” do adresního řádku, ale objeví se jen stránka s informací o registraci domény u Active24, takže jim jí zřejmě někdo vyfoukl. Stránka působí dost zanedbaně a nedodělaně - například po kliknutí na kontatky se zobrazí jen prázdná stránka. Poslední aktuality jsou skoro rok staré, takže bych to viděl na to, že projekt je mrtvý. Na nic jiného jsem ani nenarazil, ani za léta “eshopování”, ani teď hledáním.

Nehledě na to, že by se to celé dalo dost jednodušše zneužít, přeci jen u objednávání zboží se neověřují údaje natolik jako třeba při ubytování hostů v hotelích (běžně se prokazujete ID průkazem) nebo při uzavírání úvěrových smluv (buď Vás má již banka ověřeného a Vy jen kliknete v ebankingu na stvrzení smlouvy nebo jdete na pobočku fyzicky podepisovat smlouvy) mi to celé přijde přinejmenším dost nepřiměřené, jelikož narozdíl od hotelů či bank, u eshopů do celého procesu vstupuje více ta protistrana - eshop a prostředníci - přepravci. Když si půjčím peníze, tak je dostanu a je na mě je splatit dle smlouvy, na hotelu dostanu pokoj a je na mě ho nezničit, ale ta protistrana vždy splnila, co měla. Těžké by bylo i případné dokazování, že opravdu objednal dané zboží daný člověk, když nedochází k ověření identity při uzavření kupní smlouvy. Dobře, říkáte si, že policie a soudy by to přes IP adresy možná dohledala, ale jak byste se vůbec dozvěděli, že jste si někde něco údajně objednali a tudíž máte řešit záznam v nějakém registru. Podle mého proto nejde bez ověřování identity takovouto věc vůbec spouštět. A nutit zákazníky k podpisu objednávky elektronickým podpisem? No, to bychom asi moc zákazníků neměli:-)

Chápu, že nepřevzetí zásilky může být dost nepříjemné, ale abych uvedl konkrétní příklad, co jsem zažil na shopu kamaráda… proč někdo vůbec nabízí tiskárnu za 100tisíc, když není schopný pokrýt riziko toho, že se mu třeba vrátí do 14 dnů nebo ji zákazník nepřevezme. Tohle konkrétně vrátil nakonec kamarád distributorovi s 10% storno poplatkem, ale samozřejmě, že za více než 2 roky provozu eshopu neprodal ani jeden kus (kromě tohoto skoro prodaného) od tohoto modelu.

Během těch let provozování eshopu se nám samozřejmě vrátily stovky zásilek, většinou jsme dělali to, že se zákazníkům volalo, abychom zjistili, jestli byla chyba u nás, u nich nebo někde mezi. To, že pošťák nehodí lísteček do schránky, že balík dorazil, je celkem běžné. To, že dojede řidič přepravní služby v 19:00, i když má dorazit nejdéle v 18:00 a už není nikdo v kanceláři se prostě také stane. A lze pak takového zákazníka označit za špatného? Snad jediná výmluva, která je naštvávací může být, že si to objednal v několika obchodech a převzal a jen první zásilku, to se dělo hodně před Vánocemi každý rok. A pomineme-li extrémy jako že zákazník zvedl telefon a po představení hned zavěsil, tak šlo většinou o přínosný feedback ať už pro zlepšování služeb nebo třeba i jednání s přepravci, splátkovými společnostmi atd. Na zákazníka se prakticky nedá zlobit ani v případě, že si zboží objednal (na webu i v potvrzujícím emailu bylo dodání do týdne) a zboží přišlo po skoro měsíci. Samozřejmě, že si ho už mezitím koupil jinde.

Za mě tedy registr ne. Takže více než nějakým registrem bez hlubšího rozmyšlení bych poradil eshopařům, podávat přesné informace, získávat feedback od zákazníků, vylepšovat a zpřesňovat služby (jak své vlastní, tak ty prostředníků) a samozřejmě kalkulovat s rizikem nepřevzetí a plánovat riziko. K tomu by to ještě chtělo zvyšovat obecné povědomí spotřebitelů nejen o právech, ale i o povinnostech, což by mohl být úkol pro APEK nebo SOS.

Znáte nějaký podobný projekt jako je SODIS? Myslíte si také, že nemá smysl? Trápí Vás nepřevzaté zásilky nebo s tím prostě kalkulujete?

Kontrola ČOI - co a jak?

Štítky: , , , ,

Květen 30, 2009

coiPár lidí se ptalo na zkušenosti, triky a vychytávky, když už dojde na kontrolu ČOI. Nutno říci, že se nějaké té kontrole určitě nevyhne žádný úspěšnější eshop. Vždy se najde nějaký ten (ať už právem či neprávem) nespokojený zákazník, který je osloví a oni mají povinnost situaci prověřit. Nicméně na co se připravit a jak to celé probíhá?

Během posledních pár let jsem absolvoval desítky kontrol, a proto už můžu bezpečně říci, co je to standardní postup a jak to celé probíhá. Kontroly se rozlišují na několik druhů:

  • na udání zákazníka,
  • namátková při kontrole daného oboru v obchodní sekci,
  • namátková kontrola z technické sekce.

U těch namátkových většinou proběhne předem zkušební nákup, samozřejmě na jméno koncového spotřebitele, takže toho moc nepoznáte. Co ovšem tyto objednávky spojovalo, byla dodací adresa na Štěpánskou 15, Praha 2, kde ČOI Praha sídlí. Pokud tedy něco posíláte na tuto adresu, tak to může být soukromý nákup někoho z inspektorátu a nebo zkušební nákup. V jiných částech republiky by to mohlo jít podobně dosledovat dle adresy místně příslušného inspektorátu. Toto zboží vám pak samozřejmě přinesou vrátit do 14 dnů.

Rozdíl mezi obchodní sekcí a technickou je v předmětu kontroly. Obchodní se více zaměřuje na náležitosti dokladů, správnost postupů při odstoupeních či reklamacích a další obchodně-provozní činnosti. Technická zkoumá spíše jestli máte u zboží české návody, prohlášení o shodě, potřebné certifikace na prodej atd. V mnoha věcech se ovšem překrývají a mají stejné kompetence, takže není třeba moc řešit odkud vlastně jsou.

Pokud přijdou na popud zákazníka, tak zkoumají konkrétní případ a dle toho bude kontrola probíhat, tedy točit se okolo toho daného obchodního případu. Tento případ popíšu dále více, protože ten je nejběžnější.

Na začátek po vás budou samozřejmě vždy chtít základní dokumenty jako živnostenské oprávnění, výpis z OR a podobně. Pak přejdou na doklady ke konkrétnímu případu, budou tedy pravděpodobně chtít vidět doklad o prodeji danému zákazníkovi a vše co se týká daného případu - tedy reklamační protokol, při odstoupení například doklad o odeslání peněz, výpis emailové komunikace se zákazníkem, pokud se budete odvolávat, že jste něco se zákazníkem řešili atd. Někdy budou chtít vidět i nákupní fakturu, aby zjistili jestli jste dovozce do EU nebo jste koupil zboží lokálně - to například při stížnosti na chybějící CZ návod (z toho občas vyplynou vtipné příhody, kdy se pak kontroloři diví, jak malé jsou marže). Je třeba si uvědomit, že jde vždy víceméně o slovo zákazníka proti slovu obchodníka, takže je dobré najít vždy co nejvíce důkazů, že vše proběhlo/probíhá v souladu se zákony, protože v případě sporu se dává za pravdu zákazníkovi:-/

Mimochodem dvojice kontrolorů se od sebe dost liší, někdy dorazily dvě dámy staršího věku, které vše sepisovaly propiskou na papír, někdy zase pánové mladšího věku, kteří byli vybaveni notebooky a mobilní tiskárnou, evidentně tedy nemají žádné úplně pevné předpisy pro výbavu. Nicméně nutností je samozřejmě průkaz kontrolora ČOI, jímž se musí prokázat.

Je dobré si říci, že tihle kontroloři neurčují výši pokuty, ti jen sepíší protokol s tím, co jim řekl zákazník, co jim řeknete vy a samozřejmě zaevidují důkazy (listiny, doklady, vyjádření). Toto všechno teprve následně předají vedoucím inspektorátů, kteří určují zdali zahájí správní řízení nebo ne a pokud ano, tak jakou pokutu dostanete. Funguje to tedy podobně jako policisté na služebnách (sepisují protokoly, výslechy) a státní zástupci (navrhují obžalobu na základě přečtení protokolů). Takže i když na ně budete superhodní, tak vás to nemusí zachránit před pokutou, ale ani tak bych na ně nedoporučoval být moc zlý a nepříjemný nebo se kontrola jednoho případu protáhne i na dva dny a prohlédnou Vám snad všechno, co smí:-) Pokud s nimi komunikujete normálně lidsky, tak se leckdy dozvíte mnoho rad, aby třeba příště už žádná pokuta nebyla, prokonzultují s Vámi vaše interní procesy a tak. Jde opravdu hlavně o přístup a pokud už je u vás ČOI na takovéto kontrole, tak si uvědomte, že za to může zákazník, ne oni, takže není důvod je nějak extra provokovat nepříjemným chováním. Oni jen plní svou zákonnou povinnost prověřit stížnost od spotřebitele.

Před odchodem Vám jednu kopii protokolu nechají a samozřejmě do něj případně zaevidují všechny vaše připomínky. Následně se na inspektorátu rozhodne, zdali s Vámi bude či nebude zahájeno správní řízení. Špatné je, že když nebude zahájeno a vše tedy bylo v pořádku, tak se to často vůbec nedozvíte. Nevím proč, ale o nezahájení správního řízení přišlo vyrozumění jen tak ve třetině případů, ve zbytku jsme se to častěji dozvěděli až z dalšího naštvaného emailu od zákazníka:-) Pokud proběhne správní řízení, tak je to vždy minimálně “za litr”, což je právě paušální platba za náklady správního řízení a kromě toho ještě pokuta (za nejčastější chyby typu reklamace přes 30 dní a podobně je to v řádu 1000 až 10000 korun) a máte samozřejmě 30 dní na zaplacení (rovnou pošlou i složenky) a nebo na odvolání, kdy je potřeba doložit například nové důkazy atd.

Jaké máte vy zkušenosti s kontrolami ČOI? Pokud vás ještě něco zajímá, tak se ptejte v komentářích.