Podnikání a život na internetu|Zajímavosti z online světa a online businessu

Z médií se člověk občas dozvídá, jak mladí úspěšní zakladatelé nejrůznějších internetových portálů (např. Facebook) získávají milióny při jejich prodejích nebo je virtuálně drží tím, že svou společnost nerozprodávají. V online světě je většina start-upů realizovaná lidmi kolem 20 až 30 let, ale je to asi opravdu specifikum onlinu. Jak ovšem vypadá takový typický americký podnikatel?

V USA na Kauffman Institutu, který se zabývá podnikáním, nyní vyšla studie, která některá zažitá specifika z online podnikání a převratných online novot naprosto vyvrací. Studie zahrnuje 549 zakladatelů a vůdců firem přes všechna odvětví.

Některá zajímavá si shrňme:

1. Průměrný věk (a zároveň medián) zakladatele, počítano v době, kdy startovali svůj současný business, je 40 let.
2. 95 % má alespoň bakalářské vzdělání a 47 % vyšší. Nutno vzít v potaz, že v USA je školský systém dost jiný.
3. Méně než 1 % pochází z extrémně chudých či extrémně bohatých rodin.
4. 15,2 % z nich má sourozence, který podnikal už dříve.
5. Ale 42,5 % je prvorozených dětí.
6. 69,9 % bylo v době začátku ženatých, dalších 5,2 % bylo rozvedených či ovdovělých, bohužel již studie neuvádí, kolik je ženatých i po pár letech podnikání.
7. 59,7 % uvádí, že měli alespoň jednoho potomka a 43,5% měli dokonce 2 a více dětí.
8. Většina z respondentů má více podniků, průměrný počet podniku na respondenta je 2,3.
9. 74,8 % uvádí, že hlavním důvodem, proč začali podnikat byla snaha vybudovat bohatství - takový ten super americký výraz, ne získat bohatství, ale vybudovat a předávat mezi generacemi.
10. Jen 39 % uvádí, že dalším důvodem byla nechuť práce pro někoho jiného, vize/sen bohatství je tedy více motivační.
11. Jen 4,5 % uvedlo, že k startu podnikání je vedl problém najít si tradiční zaměstnání.
12. Ve valné většině mají lepší vzdělání než jejich rodiče a ve většině také patřili k nejlepším studentům jak na střední, tak na vysoké škole.
13. 51,9 % bylo prvními z rodiny, kdo začal podnikat, není to tedy rodinná tradice.
14. A na závěr, 75,4 % pracovalo jako zaměstnanec minimálně 6 let, než se vrhlo do podnikání.

Takže výmluvy, že někoho práce nebaví, ale je v ní, protože má rodinu, děti a nemůže si dovolit nejistotu podnikání jsou evidentně naprosto typicky negativně české. Prostě se musí chtít a zrovna ta touha po plnění snů (například zmíněné budování bohatství) může být ten potřebný kopanec, ale o motivaci sny jsem už psal. Prostě odejít po 20 letech ze zaměstnání a založit firmu, protože chtěl dotyčný zbohatnout není vzácná.

Docela by mě zajímalo porovnání s ČR, určitě by bylo jiné srovnání vzdělání, určitě vliv rodičů na podnikání, protože oni podnikat dříve nemohli a taky vliv prostředí a vůbec mentality, právě ten negativnější přístup.

Pokud by si někdo chtěl hodně počíst, tak zde je původní zpráva z Kauffman Foundation s originálním názvem The Anatomy of an Entrepreneur (24 stran s hromadou grafů).

Taky Vás některá uvedená fakta překvapila? Jak myslíte, že by podobná studie dopadla v ČR? Poznáváte nějakého ČR podnikatele v těchto faktech?

Občas se potýkám s problémem lenosti, nemůžu se dokopat k tomu, abych nějakou věc dotáhnul / začal / změnil, ačkoliv to mám poměrně připravený a jde o to, si na to sednout, najít lidi, něco zrealizovat a prostě začít… není to, že bych nechtěl, nebo si nevěřil, nebo nevěděl jak na to… spíš jde o to, že se člověk má vlastně dobře a tak “nemusí”…

A proto si občas rád konkretizuji, kromě běžných měřitelných cílů, plánů a limitů (prostě obchodní plánování) na týdny, měsíce, u některých věcí třeba i delší období, ještě osobní sny. Ale ne, že bych si jen řekl „jednou bych chtěl pár kousků Ferrari do sbírky nebo byt s výhledem na Central Park v New Yorku“. Když si to jen řeknu, tak to není dostatečná motivace. Chce to konkretizovat. Zjistit cenu, zjistit kde a jak danou věc koupit, podniknout třeba pár hovorů a zjistit detaily a dokázat si, že to vlastně není scifi kupovat byt na Manhattanu, samozřejmě jen na to musí člověk mít a být ochotný zaplatit:-) Samozřejmě tomu nevěnovat více než pár minut, nezaseknout se u toho na hodinu. A ještě je taky nutné, aby cíl nebyl hned splnitelný bez obtíží, třeba dovolená v Karibiku je fajn, ale kliknu na Invii a zítra letím, to není ten způsob motivace, co myslím, protože kvůli tomu nemusíte dál makat. Vždycky mě to, přinejhorším aspoň krátkodobě, ale většinou normálně, nakopne, že prostě začnu/pokračuji.

Proč tedy tohle celé? Jde jen o to přepnout na základě myšlenky, že bez další činnosti (nechci říkat práce, protože na práci se dají vždycky vzít lidi) si to prostě v dohledné době nesplním…

Ano, dalo by se to označit za zbytečné rozptylování, ale pokud Vás to dokopne k činnosti, tak proč se chvíli nerozptýlit.

Neříkám, že je dobré mít růžové brýle a věřit, že na každém projektu vyděláte těžké peníze a budete si hned plnit své sny. Nikomu nevyjdou všechny projekty, každý občas šlápne vedle a každému někdy něco zkrachuje. Ale je potřeba, aspoň u mě, mít nějaký sen pro pohon… Nevadí když na cestě zakopáváte, je důležité, že jste aspoň na cestě a jdete dál.

Trápí Vás občas taky lenost? Nebo dokonce často? A jak s tím bojujete?