Podnikání a život na internetu|Zajímavosti z online světa, eshopování, osobní postřehy…

V poslední době jsem se bavil s dost lidmi o podnikání, o jejich plánech, jejich úspěších i pádech, o tom co vlastně dál chtějí dělat a získat. V některých případech jsem se setkal s fakt zvláštními myšlenkovými pochody, hlavně, co se týče startu projektů. Pár častějších bych rád uvedl i s názorem na ně (ti, co se jich to týkalo, si to samozřejmě vyslechli hned).

Nikomu nic neřeknu, někdo ten nápad ukradne

Celkem až překvapivě běžná úvaha. Chápu, že v určitých odvětvích to může být pochopitelný strach, ale na druhou stranu, slyšel někdo z těch lidí o synergii nebo o tom, že víc hlav, víc ví? O tom, že máte připravovat projekt pro lidi, takže od nich musíte mít zpětnou vazbu, ideálně ještě před spuštěním? Ano, když najdete super nové téma na 1stránkové MFA, tak to může udělat každý… ale tady se bavíme o projektech jiného rozměru. Mluvte o svých nápadech s kamarády a potencionálními uživateli, získáte cenný feedback a Váš projekt bude nakonec ještě lepší, protože bude sloužit ne Vám, ale Vašim uživatelům. Vzpomeňte si kolik obřích společností dělá průzkumy trhu a různé dotazníky, user-testingy nežli vpustí věc na trh. Navíc i kdyby někdo s podobným podnikáním začal, není přece důležitý jen ten nápad, ale taky provedení, správný marketing a podobně a to je ve Vás… znáte určitě historku o Spoďárových skřítcích ze SouthParku:-)

Na zbohatnutí stačí nápad

Úzce souvisí s bodem 1. Nestačí. Na zbohatnutí (řekněme raději úspěch) je třeba kvalitně zpracovaný nápad se skvělým provedením, štěstí a dobré vedení projektu v době jeho života a někdy ani to nemusí stačit. Ba naopak se podívejte, kolikrát se stalo, že nevyhrál ten, kdo byl první na trhu, ale ten, kdo to lépe zvládl. Opět si můžeme vzpomenout na ty Spoďárové skřítky:-)

Nějak začnu a ono to přijde

Ano, existují typy projektů, které prostě jen pustíte a oni se rozjedou sami, ale je jich mizivé množství, ba naopak valná většina dá více práce po spuštění, tedy ona marketingová stránka. Nestačí skvělý produkt/služba, ale musíte ho dostat k zákazníkům a někdy ještě hůř, musíte zákazníkům vysvětlit, že ho vlastně chtějí. Takže ano, začněte co nejdříve, ale ne neuváženě.

Můj názor je nejdůležitější

Tak to ne, zisk Vám budou generovat Vaši zákazníci, ne Vy sám sobě, takže opět píšu jen to základní - je důležité mít produkt/službu, který chtějí zákazníci. Že Vám připadá naprosto super, fajn, tak si ho kupte, ale na jednom kusu, který navíc koupíte Vy sám, nevyděláte.

Finanční plánování je zbytečné

„No ono to něco vydělá a pak časem něco víc”, to je fakt super kalkulace, takže když to vydělá něco, tak tak půlku něčeho dám do lidí a čtvrtinu něčeho do marketingu… je dobré mít přesné údaje, i zaměstnancům je dobré říct, že jejich mzda bude „něco a pak časem něco víc”:-) Kolik tedy můžete investovat do reklamy/strojů/lidí? Za jak dlouho se investice vrátí? Takže trochu počítejme… opravdu to není ztráta času, občas přijdete na to, že jiný projekt bude lepší nápad, ale hlavně budeme vědět, kolik nás to bude stát, než začnou přicházet výnosy a pak snad i zisk. Prognózy pro lepší i horší vývoj prostě nejsou jen ztráta času a úvahy „no pak to nějak zmonetizuju” opravdu nestačí.

Já mám ale vzdělání

Ok, ale to neznamená, že máte patent na rozum a víte všechno, rozhodně to může velmi pomoct. Neříkám, že vzdělání není dobré, to chraň bůh, ale není to všechno. Podívejte se kolem sebe, kolik znáte úspěšných lidí (úroveň úspěchu si stanovte individuálně dle toho, kde byste chtěli také jednou být) a mrkněte se, kolik z nich má třeba vysokoškolské vzdělání a kolik z nich podniká v oboru, který studovali?

V této oblasti není konkurence

Taky super, takže buď je to naprosto něco nového, což může být fajn. Ale nemůže to taky být tím, že všichni případní konkurenti, právě během dobrého plánování, přišli na to, že tahle oblast nemá budoucnost/zákazníky nebo není dostatečně výnosná? Samozřejmě Vám přeji, aby ten první případ, ale nemusí to být vždy a spíše většinou není.

A při prezentaci projektu partnerům/investorům je nejdůležitější popsat nápad

Většinou ne, je to důležité, ale je také důležité vědět, kdo budou Vaši zákazníci. Proč kupují/budou kupovat zrovna Váš produkt. Případně jaký je Váš tým, jaké má zkušenosti a co bude kdo dělat a jaká jsou rizika/příležitosti.

Všechny tyhle pověry bych shrnul v to, že úspěšný business není o super nápadu, super nápadů se rodí hromady a hromady úspěšných businessů vznikly na základě převzatého nápadu nebo nápadu, který až tak super zas nebyl, ale majitelé ho dokázali “prodat” na trhu. Úspěšný business je o zkloubení nápadu se super projektovým týmem, aby vznikla super služba/produkt a dostala se k těm zákazníkům, které to chtějí v moment kdy to chtějí. Toť vše. Podnikání je vlastně lehké:-)

Výše uvedený text obsahuje soukromé názory, jiný názor je samozřejmě respektován, jen mi ho prosím nenuťte:-)

UPDATE: video SouthPark - spoďároví skřítci - aneb tajemství fáze 2 [zdroj: Youtube.com]

Z médií se člověk občas dozvídá, jak mladí úspěšní zakladatelé nejrůznějších internetových portálů (např. Facebook) získávají milióny při jejich prodejích nebo je virtuálně drží tím, že svou společnost nerozprodávají. V online světě je většina start-upů realizovaná lidmi kolem 20 až 30 let, ale je to asi opravdu specifikum onlinu. Jak ovšem vypadá takový typický americký podnikatel?

V USA na Kauffman Institutu, který se zabývá podnikáním, nyní vyšla studie, která některá zažitá specifika z online podnikání a převratných online novot naprosto vyvrací. Studie zahrnuje 549 zakladatelů a vůdců firem přes všechna odvětví.

Některá zajímavá si shrňme:

1. Průměrný věk (a zároveň medián) zakladatele, počítano v době, kdy startovali svůj současný business, je 40 let.
2. 95 % má alespoň bakalářské vzdělání a 47 % vyšší. Nutno vzít v potaz, že v USA je školský systém dost jiný.
3. Méně než 1 % pochází z extrémně chudých či extrémně bohatých rodin.
4. 15,2 % z nich má sourozence, který podnikal už dříve.
5. Ale 42,5 % je prvorozených dětí.
6. 69,9 % bylo v době začátku ženatých, dalších 5,2 % bylo rozvedených či ovdovělých, bohužel již studie neuvádí, kolik je ženatých i po pár letech podnikání.
7. 59,7 % uvádí, že měli alespoň jednoho potomka a 43,5% měli dokonce 2 a více dětí.
8. Většina z respondentů má více podniků, průměrný počet podniku na respondenta je 2,3.
9. 74,8 % uvádí, že hlavním důvodem, proč začali podnikat byla snaha vybudovat bohatství - takový ten super americký výraz, ne získat bohatství, ale vybudovat a předávat mezi generacemi.
10. Jen 39 % uvádí, že dalším důvodem byla nechuť práce pro někoho jiného, vize/sen bohatství je tedy více motivační.
11. Jen 4,5 % uvedlo, že k startu podnikání je vedl problém najít si tradiční zaměstnání.
12. Ve valné většině mají lepší vzdělání než jejich rodiče a ve většině také patřili k nejlepším studentům jak na střední, tak na vysoké škole.
13. 51,9 % bylo prvními z rodiny, kdo začal podnikat, není to tedy rodinná tradice.
14. A na závěr, 75,4 % pracovalo jako zaměstnanec minimálně 6 let, než se vrhlo do podnikání.

Takže výmluvy, že někoho práce nebaví, ale je v ní, protože má rodinu, děti a nemůže si dovolit nejistotu podnikání jsou evidentně naprosto typicky negativně české. Prostě se musí chtít a zrovna ta touha po plnění snů (například zmíněné budování bohatství) může být ten potřebný kopanec, ale o motivaci sny jsem už psal. Prostě odejít po 20 letech ze zaměstnání a založit firmu, protože chtěl dotyčný zbohatnout není vzácná.

Docela by mě zajímalo porovnání s ČR, určitě by bylo jiné srovnání vzdělání, určitě vliv rodičů na podnikání, protože oni podnikat dříve nemohli a taky vliv prostředí a vůbec mentality, právě ten negativnější přístup.

Pokud by si někdo chtěl hodně počíst, tak zde je původní zpráva z Kauffman Foundation s originálním názvem The Anatomy of an Entrepreneur (24 stran s hromadou grafů).

Taky Vás některá uvedená fakta překvapila? Jak myslíte, že by podobná studie dopadla v ČR? Poznáváte nějakého ČR podnikatele v těchto faktech?

Nezřídkakdy se stává, že zákazník přijde na stránky, vybere zboží, naplní košík, dojde až (nebo skoro až) k pokladně, ale přitom obchodní transakci nedokončí. Bohužel zřejmě žádný takový zákazník nenapíše email s důvodem, že je něco špatně, a proto tedy svůj košík opustil. Navíc virtuální košík není zálohovaný 10Kč, a proto jej nemá potřebu vrátit. Důležité ale je tuto míru sledovat a snažit se jí neustále snižovat.

V podstatě existují 2 hlavní důvody, proč toto zákazník udělá - bezpečnostní riziko a hlavně vysoké transakční náklady či průtahy, což lze také vyložit jako skryté poplatky.

Hlavní bezpečnostní riziko je typické spíše v USA, kde se více platí kartami atd. Zákazník na pokladně například zjistí, že údaje o kartě má zadat přímo na stránkách prodejce, nikoliv na stránkách PayPalu či nějakého prostředníka a prodejci prostě nevěří a odejde. V ČR bych toto přirovnal spíše k fázi, kdy zákazník zjistí, že například nejde objednat na dobírku nebo že doručení může proběhnout pouze PPL (Poštou či jiným přepravcem), kterému on zrovna nevěří. Stejně tak může nedůvěru v obchodníka vyvolat nějaká otázka, na níž se zákazníkovi nedostalo odpovědi - Opravdu to dorazí do pátku? Je to skutečně zelené? Zvoní pošťák dvakrát? Tento aspekt se samozřejmě odbourává dost složitě, ale nejjednodušší je kvalitní nápověda, pokud možno přesné informace na stránkách a hlavně neschovávat se - poskytněte zákazníkům telefonní číslo, email, icq, prostě kontakt, kde jim skutečně a rychle odpovíte. Tuto asociaci právě email moc nevyvolává, proto doporučuji spíše ten telefon či nějaký instant-messenger.

U druhého důvodu vezmeme pár příkladů. Představte si, že naplníte košík za 1000,- Kč, říkáte si, že doprava bude tak 1 až 2 stovky a bude to v pořádku, na pokladně ale zjistíte, že doprava stojí 500,- Kč, takže jdete jinam. Nebo že prokliknete ze srovnávače, protože tam uvádí cenu 1000,- Kč, ale na stránkách je najednou ještě recyklační poplatek 200,- Kč. Chcete si koupit zboží na splátky a mít jej doma nejdéle v pátek (vždyť je to tam napsáno), ale v průběhu dokončování objednávky zjistíte, že na splátky to neplatí a bude to až v pondělí. Definovat to tedy lze jako neposkytnutí všech informací zákazníkovi ihned/co nejdříve. Přesně tohle jsou jen některé z problémů, které zákazníka donutí opustit Váš obchod a ponechat košík někde před pokladnou. Často vznikají právě díky srovnávačům, které nemusí zohledňovat všechny částky, z nichž se bude platba skládat. Případně si za to může obchodník sám neočekávaně vysokými poplatky za dopravu či jiné nutné služby nebo za skrývání poplatků.

Zajímavé je, že podobný efekt může mít i neočekávaná pozitivní zpráva. Například to, že k produktu X si může koupit za 50% ještě produkt Y by se zákazník měl dozvědět také ideálně už na stránce produktu, pokud se dozví až těsně před pokladnou jakoukoliv zprávu komplikující jeho rozhodovací proces, je to špatně, protože k rozhodnutí může chtít další čas či získat jiné potřebné informace (například jestli někdo z rodiny produkt Y nepotřebuje) a tím ho budeme odvádět od skoro hotového nákupu, kdyby to věděl hned, tak by prostě nakoupil rovnou oba produkty a hotovo. Nepřipravujte zákazníkům žádná překvapení, ani kladná ani záporná a budou spokojeni.

Kromě těchto 2 skupin lze ještě jmenovat třetí - zákazníky, kteří nepochopili celý objednávkový proces, ale to by se na kvalitním obchodu stát nemělo.

V minulosti jsme zkoušeli například obvolávat či obmailovávat majitele opuštěných košíků s tím, že pokud nám řeknou důvod jeho opuštění, tak jim poskytneme třeba dopravu zdarma nebo nějaký drobný dárek či slevu. Konverze těchto akcí byla vždy obrovská a většina lidí zmiňovala právě ty transakční náklady či prodlevy jako důvod opuštění (recyklační poplatky, náklady na dopravu, nemožnost doručení nákupu při splátkách na dálku druhý den a podobně). Takže i s těmito lidmi se dá dále pracovat a je škoda se jejich “skoro-nákupů” vzdávat. Když nic jiného, můžete získat podněty pro zlepšení služeb/stránek a ještě třeba něco opravdu prodat.

Největší škodu obecně ale spatřuji v tom, že zákazník už byl skoro rozhodnut u Vás nakoupit, ale takhle odejde a navíc bude zklamaný, takže lze předpokládat, že on už znovu nenakoupí a navíc ani nevyšle do světa pozitivní referenci. Nemluvě o utracení marketingových peněz za jeho přivedení (klik ze srovnávače, PPCčka či jiného zdroje).

Sledujete/měříte míru opuštění košíku? Komunikujete se zákazníky, kteří košík nedonesou až k pokladně? Skrýváte nějaké poplatky až co nejdále a sázíte na to, že 50,- Kč navíc těsně před pokladnou nehraje roli?

O víkendu jsem se konečně dostal k pár zajímavým článkům, co jsem si dříve zabookoval k pozdějšímu přečtení. Jeden mě dovedl až na úvahu, co lidé očekávají od blogování, jelikož se zabýval různými formami získávání prostředků (hlavně finančních) z provozování blogu.

V podstatě se vše dělí na 2 hlavní přístupy, které se pak mohou samozřejmě lišit v různých detailnějších věcech:

1. Píšete blog o nějakém tématu nebo klidně i o všem možném, ale přistupujete k němu jako k jakékoliv jiné komerční stránce, kde navíc na blogu máte výhodu tvorby komunity a (více či méně) vracejících se čitatelů. Stránku tedy zpeněžujete přímo - nasadíte reklamu (AdSense, nové AdWebio, eTarget, nějaký affil, bannerovku) nebo třeba prodávate linky, každopádně berete peníze přímo za reklamu na tom blogu. Stejně jako například Super.cz, jen většinou míň:-)
2. Píšete blog s vyšší odborností, nepíšete o tom, co jste měl dneska k obědu, ale snažíte se, aby Vaše články byly pro lidi zajímavé, aby je nutily zamyslet se, abyste jim poradil v oblasti, v níž máte zkušenosti. Dlouhodobým cílem je stát se důvěryhodnou osobou (influencerem), budovat svou credibilitu (nemám rád tyhle amerikanismy, ale nevím, jak to jinak napsat). Díky tomu navážete nové vztahy, poznáte nové lidi, dostanete nové příležitosti k investicím, poskytování konzultací či přednášek a získáte tak peníze nepřímo. I pokud jste zaměstnanec, tak Vám může tento přístup hrát do karet - můžete si vylepšit pověst, dostat se výš v současné firmě nebo získat nové nabídky. Rozhodně je to běh na delší trať a rozhodně je to o mnoho složitější.

Původní článek: http://www.web-strategist.com/blog/2009/08/04/monetizing-a-blog-two-schools-of-thought/

Co očekávate od svého blogu Vy? Je to jen zábava a pokec s partou kamarádů místo Facebooku nebo od něj očekáváte i přísun financí? A pokud ano, tak spíše přímé či nepřímé?

Po delší odmlce bych rád opět odpověděl na pár otázek ohledně eshopů, co jsem dostal přes webtrh nebo mailem. Takže vítejte u pokračování otázek o eshopu.

V kolika lidech jste zacinali a kolik jich kdy bylo nejvic?

Začínali jsme ve dvou lidech (dvou zakladatelích) a brigádnících (většinou spolužáci z VŠ) na výpomoc. Až po několika měsících jsme přijali prvního zaměstnance na klasický pracovní poměr. Nejvíc nás bylo myslím 21 + brigádníci. Zajímavostí je, že ten první zaměstnanec s námi vydržel úplně nejdýl, samozřejmě s tím, že se postupně posouval ve firemní hierarchii výš a výš, prakticky od obchodníka, na což původně nastupoval, až pro provozního ředitele a je v obchodu pořád.

Využili jste někdy možnost zasílání přímo od dodavatelů, případně jak se na to koukáš?

Toto je podle mě služba zajímavá spíše pro menší shopy (ať už specializací nebo objemem). Nikdy jsme to nevyužívali, vždy šlo zboží skrze náš sklad, byť třeba tak, že v jeden den přišlo i odešlo. Pokud máte eshop s širokým sortimentem a společným košíkem (tedy ne jako Mall.cz, že má každý sortiment/shop zvlášť), tak se velmi částo stává, že zákazníci objednávají zboží z několika sekcí (před Vánocemi chodí i takové perly jako dětská stolní hra, LCD televize a vibrátor) a tedy potenciálně od různých dodavatelů, takže by ty přímé závozy ani nešlo zrealizovat, resp. zákazníkovi by dorazilo několik balíčků, nedejbože ještě v různé dny. Pokud má někdo specializovaný eshop na jeden sortiment a pár dodavatelů s dost podobnou nabídkou (například IT), tak to vidím jako možnou úsporu provozních nákladů a rozhodně to není špatný nápad, při růstu eshopu se ovšem vlastnímu skladu ubrání jen velmi málo druhů eshopů.

Mám eshop, uvažuju o otevření vzorkovny-prodejny-kamenné výdejny mimo svůj byt, má to smysl?

Zase asi hodně záleží na druhu sortimentu, ale třeba já jsem ze začátku razil postoj, že výdejna (nebo prodejna, říkejme tomu jakoliv) být musí. Nicméně po nějaké době jsem svůj postoj změnil, stačilo si spočítat kolik % obratu tvoří prodejna a osobní odběry (u nás byl podíl cca 15%) a jaké jsou na to potřeba náklady (mzdy prodavačů, nájem, energie, cena kapitálu vázaného ve vystaveném zboží, cena pojištění peněz/hotovosti v pokladnách, vybavení prodejny/amortizace vybavení, těch položek je opravdu hodně a prodejna může vylézt bez problémů nad 100 000 Kč měsíčně). Dále například logistika, tedy to, že se nemusí řešit jestli bude zboží doručeno na prodejnu, fungování callcentra a všechno se zjednodušilo a začla éra specializace na zásilkový obchod. Tyto úspory jsme promítli do zvýhodnění poštovného a častějších akcí typu “tento týden doprava zdarma na všechny LCD televize” a světe div se, obrat jsme neztratili. Ba naopak, navíc se ukázalo, že zhruba polovina z těch nakupujících přes prodejnu udělala v následujících 3 měsících alespoň jednu objednávku s doručením. Jelikož ne každý nakupuje tak často, tak těch, kterým změna nevadila bylo určitě nejméně 60 % a k tomu samozřejmě nárůst těch nových na základě levnějšího doručení a akcí. Takže nemyslím, že je prodejna nezbytná a právě například specializace na zásilkový obchod může být poměrně dobrá úspora, přetavená do jiných konkurenčních výhod.

Bral si někdy v potaz kameninovou konkurenci jako Datart a tak, po tom, co spustili eshop?

Samozřejmě ano, a nejen po spuštění jejich eshopu, ale i předtím. I Datart i my jsme se snažili stejným zákazníkům prodat ledničku, jen prostě každý obchod nabízí trochu jiné výhody a nevýhody. U kamenného shopu si třeba můžete zboží prohlédnout a hned naložit a odvézt. U zásilkového shopu si třeba musíte pár dní počkat, zase umíte většinou lepší ceny a pohodlné dodání, ale v podstatě jdete po stejných zákaznících - po koncových spotřebitelích, co hledají ledničku a jde jen o to, co preferují v nákupním procesu.

Premysleli jsme o prodeji reklamy na strankach obchodu (AdSense, bannery, odkazy a tak), co ty na to?

Určitě bych byl proti AdSense a podobným kontextovkám, většinou by se tam stejně zobrazovala jen reklama na konkurenci a bylo by to možná více škody než užitku, protože peníze tržíte za proklik, nicméně to, že návštěvník/potencionální zákazník proklikne a jde ke konkurenci asi není to, co by sis úplně přál. Display reklamu (bannerovou) ovšem jako problém nevidím, samozřejmě zase ne reklamu na konkurenci, ale například reklamu na spotřebitelské produkty (typu finance, internetové připojení, dovolené atd.) jsme sami používali a jednalo se o značný přivýdělek, přeci jen stránky s návštěvností 10000+ UIP/den si mohou už za reklamu říci slušné finance. Další možností je dohoda na reklamě se značkami/vendory, například, že výrobce zaplatí reklamu za banner na Vašich stránkách, který vede opět na Vaše stránky, ale už do konkrétní sekce s konkrétními produkty nebo ještě lépe na nějakou speciální stránku, kde kromě produktů najde návštěvník ještě další zajímavé informace o značce a jejích produktech. Toto je ale typické hlavně v IT a CE segmentu.

Další sérii otázek a odpovědí zase připravím a zveřejním, kdyby Vás cokoliv z provozování většího eshopu zajímalo, tak se klidně ptejte v komentářích nebo emailem. Zajímá Vás něco konkrétního, máte svůj eshop a chcete se pochlubit nebo Vás něco trápí, jen pište.