Podnikání a život na internetu|Zajímavosti z online světa a online businessu

Nezřídkakdy se stává, že zákazník přijde na stránky, vybere zboží, naplní košík, dojde až (nebo skoro až) k pokladně, ale přitom obchodní transakci nedokončí. Bohužel zřejmě žádný takový zákazník nenapíše email s důvodem, že je něco špatně, a proto tedy svůj košík opustil. Navíc virtuální košík není zálohovaný 10Kč, a proto jej nemá potřebu vrátit. Důležité ale je tuto míru sledovat a snažit se jí neustále snižovat.

V podstatě existují 2 hlavní důvody, proč toto zákazník udělá - bezpečnostní riziko a hlavně vysoké transakční náklady či průtahy, což lze také vyložit jako skryté poplatky.

Hlavní bezpečnostní riziko je typické spíše v USA, kde se více platí kartami atd. Zákazník na pokladně například zjistí, že údaje o kartě má zadat přímo na stránkách prodejce, nikoliv na stránkách PayPalu či nějakého prostředníka a prodejci prostě nevěří a odejde. V ČR bych toto přirovnal spíše k fázi, kdy zákazník zjistí, že například nejde objednat na dobírku nebo že doručení může proběhnout pouze PPL (Poštou či jiným přepravcem), kterému on zrovna nevěří. Stejně tak může nedůvěru v obchodníka vyvolat nějaká otázka, na níž se zákazníkovi nedostalo odpovědi - Opravdu to dorazí do pátku? Je to skutečně zelené? Zvoní pošťák dvakrát? Tento aspekt se samozřejmě odbourává dost složitě, ale nejjednodušší je kvalitní nápověda, pokud možno přesné informace na stránkách a hlavně neschovávat se - poskytněte zákazníkům telefonní číslo, email, icq, prostě kontakt, kde jim skutečně a rychle odpovíte. Tuto asociaci právě email moc nevyvolává, proto doporučuji spíše ten telefon či nějaký instant-messenger.

U druhého důvodu vezmeme pár příkladů. Představte si, že naplníte košík za 1000,- Kč, říkáte si, že doprava bude tak 1 až 2 stovky a bude to v pořádku, na pokladně ale zjistíte, že doprava stojí 500,- Kč, takže jdete jinam. Nebo že prokliknete ze srovnávače, protože tam uvádí cenu 1000,- Kč, ale na stránkách je najednou ještě recyklační poplatek 200,- Kč. Chcete si koupit zboží na splátky a mít jej doma nejdéle v pátek (vždyť je to tam napsáno), ale v průběhu dokončování objednávky zjistíte, že na splátky to neplatí a bude to až v pondělí. Definovat to tedy lze jako neposkytnutí všech informací zákazníkovi ihned/co nejdříve. Přesně tohle jsou jen některé z problémů, které zákazníka donutí opustit Váš obchod a ponechat košík někde před pokladnou. Často vznikají právě díky srovnávačům, které nemusí zohledňovat všechny částky, z nichž se bude platba skládat. Případně si za to může obchodník sám neočekávaně vysokými poplatky za dopravu či jiné nutné služby nebo za skrývání poplatků.

Zajímavé je, že podobný efekt může mít i neočekávaná pozitivní zpráva. Například to, že k produktu X si může koupit za 50% ještě produkt Y by se zákazník měl dozvědět také ideálně už na stránce produktu, pokud se dozví až těsně před pokladnou jakoukoliv zprávu komplikující jeho rozhodovací proces, je to špatně, protože k rozhodnutí může chtít další čas či získat jiné potřebné informace (například jestli někdo z rodiny produkt Y nepotřebuje) a tím ho budeme odvádět od skoro hotového nákupu, kdyby to věděl hned, tak by prostě nakoupil rovnou oba produkty a hotovo. Nepřipravujte zákazníkům žádná překvapení, ani kladná ani záporná a budou spokojeni.

Kromě těchto 2 skupin lze ještě jmenovat třetí - zákazníky, kteří nepochopili celý objednávkový proces, ale to by se na kvalitním obchodu stát nemělo.

V minulosti jsme zkoušeli například obvolávat či obmailovávat majitele opuštěných košíků s tím, že pokud nám řeknou důvod jeho opuštění, tak jim poskytneme třeba dopravu zdarma nebo nějaký drobný dárek či slevu. Konverze těchto akcí byla vždy obrovská a většina lidí zmiňovala právě ty transakční náklady či prodlevy jako důvod opuštění (recyklační poplatky, náklady na dopravu, nemožnost doručení nákupu při splátkách na dálku druhý den a podobně). Takže i s těmito lidmi se dá dále pracovat a je škoda se jejich “skoro-nákupů” vzdávat. Když nic jiného, můžete získat podněty pro zlepšení služeb/stránek a ještě třeba něco opravdu prodat.

Největší škodu obecně ale spatřuji v tom, že zákazník už byl skoro rozhodnut u Vás nakoupit, ale takhle odejde a navíc bude zklamaný, takže lze předpokládat, že on už znovu nenakoupí a navíc ani nevyšle do světa pozitivní referenci. Nemluvě o utracení marketingových peněz za jeho přivedení (klik ze srovnávače, PPCčka či jiného zdroje).

Sledujete/měříte míru opuštění košíku? Komunikujete se zákazníky, kteří košík nedonesou až k pokladně? Skrýváte nějaké poplatky až co nejdále a sázíte na to, že 50,- Kč navíc těsně před pokladnou nehraje roli?

Minulý týden vydala Evropská komise zprávu o zkušenostech obyvatel EU s dostupností a užívání internetu. Sdělení, které mne překvapilo, bylo, že zhruba 33% obyvatel EU ještě nikdy nepracovala s internetem ani pro soukromé ani pro pracovní účely. I přesto, že mi to přijde jako velká část, tak je to vývoj k lepšímu, jelikož o 2 roky dříve to bylo dokonce 40%. Dalším zajímavým údajem bylo, že 25% obyvatel EU nikdy nepoužila počítač. Přístup k internetu z domova nemá 40% lidí a z toho 10% tvrdí, že jen kvůli ceně, kterou si nemohou dovolit platit.

Ale mimo procenta je zajímavý pohled na absolutní čísla. Evropská unie má přibližně 500 miliónů obyvatel (zdroj: wiki), takže nikdy nepoužilo internet celých 166 miliónů obyvatel a 125 miliónů nikdy nepoužilo počítač. Na druhou stranu prakticky všichni, kdo už použili počítač, použili i internet.

Vyplývají z toho ovšem zajímavé, i když logické, informace pro eshopy a poskytovatele online služeb. Nejméně aktivní je samozřejmě skupina seniorů a nejvíce aktivní je skupina 16-24 let. To jsou lidé, kteří už jsou zvyklí internet běžně využívat pro práci (či zatím spíše školu) i zábavu, nebojí se žádných “internetových specialit” a určitě se proto nebojí přes internet ani utrácet peníze.

Tahle skupina proto bude určitě nemalou část svých nákupů a zařizování vykonávat v budoucnu online a jak se budou dostávat do produktivního věku a budou nastupovat do zaměstnání, zařizovat domácnosti, kupovat auta, dovolené, uzavírat pojistky, vyhledávat nejlepší ceny, kupovat oblečení pro celou rodinu a zařizovat hromadu dalších věcí spojených s životem, tak budou utrácet peníze přes internet. Absolutní počet spotřebitelů po EU utrácejících po internetu by se tedy měl nadále zvyšovat, což je dobrá zpráva.

Hodně projektů se samozřejmě plánuje jen lokálně - shopy hlavně z logistických důvodů, když jsme plánovali logistiku pro 6 zemí s tím, že se nakupovalo ve všech těch zemích a tedy kromě logistiky k zákazníkům, bylo třeba řešit i logistiku mezi pobočkami, tak to nebylo moc lehké a levné. Nicméně pamatuju si jednu větu z rozhovoru s nejbohatším Čechem, Petrem Kellnerem, která toto téma dost vystihuje: “Nejlepší podnikání je takové, jehož model můžete velmi lehce kopírovat ze státu do státu, do jiného nerad investuji.” (není to přesná citace, nepovedlo se mi to už najít, ale myšlenka je stejná)

zdroj informací: Reuters, ČTK

Co Vy? Plánujete své projekty spíše lokálně, nebo už při startu myslíte na expanzi?

Po delší odmlce bych rád opět odpověděl na pár otázek ohledně eshopů, co jsem dostal přes webtrh nebo mailem. Takže vítejte u pokračování otázek o eshopu.

V kolika lidech jste zacinali a kolik jich kdy bylo nejvic?

Začínali jsme ve dvou lidech (dvou zakladatelích) a brigádnících (většinou spolužáci z VŠ) na výpomoc. Až po několika měsících jsme přijali prvního zaměstnance na klasický pracovní poměr. Nejvíc nás bylo myslím 21 + brigádníci. Zajímavostí je, že ten první zaměstnanec s námi vydržel úplně nejdýl, samozřejmě s tím, že se postupně posouval ve firemní hierarchii výš a výš, prakticky od obchodníka, na což původně nastupoval, až pro provozního ředitele a je v obchodu pořád.

Využili jste někdy možnost zasílání přímo od dodavatelů, případně jak se na to koukáš?

Toto je podle mě služba zajímavá spíše pro menší shopy (ať už specializací nebo objemem). Nikdy jsme to nevyužívali, vždy šlo zboží skrze náš sklad, byť třeba tak, že v jeden den přišlo i odešlo. Pokud máte eshop s širokým sortimentem a společným košíkem (tedy ne jako Mall.cz, že má každý sortiment/shop zvlášť), tak se velmi částo stává, že zákazníci objednávají zboží z několika sekcí (před Vánocemi chodí i takové perly jako dětská stolní hra, LCD televize a vibrátor) a tedy potenciálně od různých dodavatelů, takže by ty přímé závozy ani nešlo zrealizovat, resp. zákazníkovi by dorazilo několik balíčků, nedejbože ještě v různé dny. Pokud má někdo specializovaný eshop na jeden sortiment a pár dodavatelů s dost podobnou nabídkou (například IT), tak to vidím jako možnou úsporu provozních nákladů a rozhodně to není špatný nápad, při růstu eshopu se ovšem vlastnímu skladu ubrání jen velmi málo druhů eshopů.

Mám eshop, uvažuju o otevření vzorkovny-prodejny-kamenné výdejny mimo svůj byt, má to smysl?

Zase asi hodně záleží na druhu sortimentu, ale třeba já jsem ze začátku razil postoj, že výdejna (nebo prodejna, říkejme tomu jakoliv) být musí. Nicméně po nějaké době jsem svůj postoj změnil, stačilo si spočítat kolik % obratu tvoří prodejna a osobní odběry (u nás byl podíl cca 15%) a jaké jsou na to potřeba náklady (mzdy prodavačů, nájem, energie, cena kapitálu vázaného ve vystaveném zboží, cena pojištění peněz/hotovosti v pokladnách, vybavení prodejny/amortizace vybavení, těch položek je opravdu hodně a prodejna může vylézt bez problémů nad 100 000 Kč měsíčně). Dále například logistika, tedy to, že se nemusí řešit jestli bude zboží doručeno na prodejnu, fungování callcentra a všechno se zjednodušilo a začla éra specializace na zásilkový obchod. Tyto úspory jsme promítli do zvýhodnění poštovného a častějších akcí typu “tento týden doprava zdarma na všechny LCD televize” a světe div se, obrat jsme neztratili. Ba naopak, navíc se ukázalo, že zhruba polovina z těch nakupujících přes prodejnu udělala v následujících 3 měsících alespoň jednu objednávku s doručením. Jelikož ne každý nakupuje tak často, tak těch, kterým změna nevadila bylo určitě nejméně 60 % a k tomu samozřejmě nárůst těch nových na základě levnějšího doručení a akcí. Takže nemyslím, že je prodejna nezbytná a právě například specializace na zásilkový obchod může být poměrně dobrá úspora, přetavená do jiných konkurenčních výhod.

Bral si někdy v potaz kameninovou konkurenci jako Datart a tak, po tom, co spustili eshop?

Samozřejmě ano, a nejen po spuštění jejich eshopu, ale i předtím. I Datart i my jsme se snažili stejným zákazníkům prodat ledničku, jen prostě každý obchod nabízí trochu jiné výhody a nevýhody. U kamenného shopu si třeba můžete zboží prohlédnout a hned naložit a odvézt. U zásilkového shopu si třeba musíte pár dní počkat, zase umíte většinou lepší ceny a pohodlné dodání, ale v podstatě jdete po stejných zákaznících - po koncových spotřebitelích, co hledají ledničku a jde jen o to, co preferují v nákupním procesu.

Premysleli jsme o prodeji reklamy na strankach obchodu (AdSense, bannery, odkazy a tak), co ty na to?

Určitě bych byl proti AdSense a podobným kontextovkám, většinou by se tam stejně zobrazovala jen reklama na konkurenci a bylo by to možná více škody než užitku, protože peníze tržíte za proklik, nicméně to, že návštěvník/potencionální zákazník proklikne a jde ke konkurenci asi není to, co by sis úplně přál. Display reklamu (bannerovou) ovšem jako problém nevidím, samozřejmě zase ne reklamu na konkurenci, ale například reklamu na spotřebitelské produkty (typu finance, internetové připojení, dovolené atd.) jsme sami používali a jednalo se o značný přivýdělek, přeci jen stránky s návštěvností 10000+ UIP/den si mohou už za reklamu říci slušné finance. Další možností je dohoda na reklamě se značkami/vendory, například, že výrobce zaplatí reklamu za banner na Vašich stránkách, který vede opět na Vaše stránky, ale už do konkrétní sekce s konkrétními produkty nebo ještě lépe na nějakou speciální stránku, kde kromě produktů najde návštěvník ještě další zajímavé informace o značce a jejích produktech. Toto je ale typické hlavně v IT a CE segmentu.

Další sérii otázek a odpovědí zase připravím a zveřejním, kdyby Vás cokoliv z provozování většího eshopu zajímalo, tak se klidně ptejte v komentářích nebo emailem. Zajímá Vás něco konkrétního, máte svůj eshop a chcete se pochlubit nebo Vás něco trápí, jen pište.

Pár lidí se ptalo na zkušenosti, triky a vychytávky, když už dojde na kontrolu ČOI. Nutno říci, že se nějaké té kontrole určitě nevyhne žádný úspěšnější eshop. Vždy se najde nějaký ten (ať už právem či neprávem) nespokojený zákazník, který je osloví a oni mají povinnost situaci prověřit. Nicméně na co se připravit a jak to celé probíhá?

Během posledních pár let jsem absolvoval desítky kontrol, a proto už můžu bezpečně říci, co je to standardní postup a jak to celé probíhá. Kontroly se rozlišují na několik druhů:

• na udání zákazníka,
• namátková při kontrole daného oboru v obchodní sekci,
• namátková kontrola z technické sekce.

U těch namátkových většinou proběhne předem zkušební nákup, samozřejmě na jméno koncového spotřebitele, takže toho moc nepoznáte. Co ovšem tyto objednávky spojovalo, byla dodací adresa na Štěpánskou 15, Praha 2, kde ČOI Praha sídlí. Pokud tedy něco posíláte na tuto adresu, tak to může být soukromý nákup někoho z inspektorátu a nebo zkušební nákup. V jiných částech republiky by to mohlo jít podobně dosledovat dle adresy místně příslušného inspektorátu. Toto zboží vám pak samozřejmě přinesou vrátit do 14 dnů.

Rozdíl mezi obchodní sekcí a technickou je v předmětu kontroly. Obchodní se více zaměřuje na náležitosti dokladů, správnost postupů při odstoupeních či reklamacích a další obchodně-provozní činnosti. Technická zkoumá spíše jestli máte u zboží české návody, prohlášení o shodě, potřebné certifikace na prodej atd. V mnoha věcech se ovšem překrývají a mají stejné kompetence, takže není třeba moc řešit odkud vlastně jsou.

Pokud přijdou na popud zákazníka, tak zkoumají konkrétní případ a dle toho bude kontrola probíhat, tedy točit se okolo toho daného obchodního případu. Tento případ popíšu dále více, protože ten je nejběžnější.

Na začátek po vás budou samozřejmě vždy chtít základní dokumenty jako živnostenské oprávnění, výpis z OR a podobně. Pak přejdou na doklady ke konkrétnímu případu, budou tedy pravděpodobně chtít vidět doklad o prodeji danému zákazníkovi a vše co se týká daného případu - tedy reklamační protokol, při odstoupení například doklad o odeslání peněz, výpis emailové komunikace se zákazníkem, pokud se budete odvolávat, že jste něco se zákazníkem řešili atd. Někdy budou chtít vidět i nákupní fakturu, aby zjistili jestli jste dovozce do EU nebo jste koupil zboží lokálně - to například při stížnosti na chybějící CZ návod (z toho občas vyplynou vtipné příhody, kdy se pak kontroloři diví, jak malé jsou marže). Je třeba si uvědomit, že jde vždy víceméně o slovo zákazníka proti slovu obchodníka, takže je dobré najít vždy co nejvíce důkazů, že vše proběhlo/probíhá v souladu se zákony, protože v případě sporu se dává za pravdu zákazníkovi:-/

Mimochodem dvojice kontrolorů se od sebe dost liší, někdy dorazily dvě dámy staršího věku, které vše sepisovaly propiskou na papír, někdy zase pánové mladšího věku, kteří byli vybaveni notebooky a mobilní tiskárnou, evidentně tedy nemají žádné úplně pevné předpisy pro výbavu. Nicméně nutností je samozřejmě průkaz kontrolora ČOI, jímž se musí prokázat.

Je dobré si říci, že tihle kontroloři neurčují výši pokuty, ti jen sepíší protokol s tím, co jim řekl zákazník, co jim řeknete vy a samozřejmě zaevidují důkazy (listiny, doklady, vyjádření). Toto všechno teprve následně předají vedoucím inspektorátů, kteří určují zdali zahájí správní řízení nebo ne a pokud ano, tak jakou pokutu dostanete. Funguje to tedy podobně jako policisté na služebnách (sepisují protokoly, výslechy) a státní zástupci (navrhují obžalobu na základě přečtení protokolů). Takže i když na ně budete superhodní, tak vás to nemusí zachránit před pokutou, ale ani tak bych na ně nedoporučoval být moc zlý a nepříjemný nebo se kontrola jednoho případu protáhne i na dva dny a prohlédnou Vám snad všechno, co smí:-) Pokud s nimi komunikujete normálně lidsky, tak se leckdy dozvíte mnoho rad, aby třeba příště už žádná pokuta nebyla, prokonzultují s Vámi vaše interní procesy a tak. Jde opravdu hlavně o přístup a pokud už je u vás ČOI na takovéto kontrole, tak si uvědomte, že za to může zákazník, ne oni, takže není důvod je nějak extra provokovat nepříjemným chováním. Oni jen plní svou zákonnou povinnost prověřit stížnost od spotřebitele.

Před odchodem Vám jednu kopii protokolu nechají a samozřejmě do něj případně zaevidují všechny vaše připomínky. Následně se na inspektorátu rozhodne, zdali s Vámi bude či nebude zahájeno správní řízení. Špatné je, že když nebude zahájeno a vše tedy bylo v pořádku, tak se to často vůbec nedozvíte. Nevím proč, ale o nezahájení správního řízení přišlo vyrozumění jen tak ve třetině případů, ve zbytku jsme se to častěji dozvěděli až z dalšího naštvaného emailu od zákazníka:-) Pokud proběhne správní řízení, tak je to vždy minimálně “za litr”, což je právě paušální platba za náklady správního řízení a kromě toho ještě pokuta (za nejčastější chyby typu reklamace přes 30 dní a podobně je to v řádu 1000 až 10000 korun) a máte samozřejmě 30 dní na zaplacení (rovnou pošlou i složenky) a nebo na odvolání, kdy je potřeba doložit například nové důkazy atd.

Jaké máte vy zkušenosti s kontrolami ČOI? Pokud vás ještě něco zajímá, tak se ptejte v komentářích.

Poté, co jsem se představil na webtrhu mi do mailu přišlo několik dotazů ohledně provozování eshopů a jiných zajímavostí z mých zkušeností. Hned první, které dorazily (tímto se i omlouvám za pozdnější odpověď) byly:

Ahoj, v čem spatřuješ základní kámen pro vybudování úspěšného e-shopu?

Docela obecná otázka, ale trefná, protože asi trápí hodně lidí. Nemyslím si, že by se to dalo říct jako jeden bod, který je rozhodující, ale imho je to pár bodů.

1) Snažit se být aspoň nečím jiný než konkurence, najít si alespoň nějakou drobnou konkurenční výhodu (a tím nemyslím jen být levnější, to umí každý), prostě nějakou svojí specialitu… Ono taky kolikrát někdo řekne kamarádovi “našel jsem nový obchod, který je úplně stejný jako ostatní”? To asi nikdo, ale “našel jsem nový obchod, který je super v tom, že…” to už dál pošle hodně lidí, takže z hlediska WoM marketingu je to potřeba… Chápu, že tím kolik je už v ČR eshopů se vším možným, tak je to o hodně těžší než to bylo před 5 a více lety, ale pořád to lze, nicméně přijde mi zbytečné být jen další z mnoha víceméně stejných eshopů (samozřejmě pokud to berete jako seriózní podnikání a ne jako víceméně dočasný přivýdělek u studia).

2) Už při startu se zamyslet na svým business modelem a držet se ho, lidi si u vás zvyknout nakupovat kvůli nečemu. Pokud se pak změníš, je riziko, že stávající zákazníci odejdou a není jistota, že noví přijdou. To se už spíše vyplatí založit nový eshop s jiným business modelem a provozovat oba a mít srovnání… Prakticky každý z provozovatelů největších eshopů v ČR provozuje 2 a více obchodů (ať už přímo nebo přes různé dceřinné či jinak napojené společnosti) právě proto, aby uspokojili všechny druhy zákazníků (ty, co jdou po ceně, ty, co jdou po známosti obchodu atd.). Samozřejmě počítám s tím, že původní business model je úspěšný a daří se, jinak je zamyšlení se nad jeho změnou potřebné.

3) Být (nebo mít v týmu) dobrého vyjednávače, hlavně v konkurenčních odvětvích (PC, elektro) je třeba si dojednat super podmínky jak s dodavateli, tak s výrobci, aby pak člověk nedopadl, že bude prodávat notebooky za 2% marži nebo LCD TV s 1%, jen kvůli tomu, že jinak bude “moc drahý”, to není marže z které se dá provoz ufinancovat a ještě rozvíjet… V těchto nejhorších odvětvích je samozřejmě čím dál tím těžší se dostat na super podmínky a tedy udržet se mezi konkurencí a ještě být dlouhodobě ziskový. V některých odvětvích uslyšíte od dodavatelů, že už více eshopům nedají, že eshopy jsou ti “kaziči trhu” a s tím vším musíte bojovat. Ovšem když se to daří, tak je to rozhodně přínosné a aspoň to oddělí tvůj obchod od hromady jiných.

4) No a na závěr samozřejmě známá poučka - spokojený zákazník řekne jednomu dalšímu, nespokojený deseti (ten poměr je možná jiný), takže samozřejmě i za cenu ústupků, drobných prodělků atd. se snažit hned od startu o spokojené zákazníky, nesvádět nic na chybu systému, dodavatele, přepravců atd. Se svou kůží jdete na trh mezi zákazníky Vy, je nezajímá kde vznikla chyba, jen to, že u Vás nakoupili a něco se nepovedlo, takže když už se něco nepovede, tak otevřeně komunikovat, přiznat chybu, vzít jí na sebe, zákazníkovi to vykompenzovat. Zákazník Vás živí a když už k Vám přišel a objednal (takže Vás pravděpodobně už něco stál v marketingovém budgetu), tak je třeba ho za každou cenu kvalitně odbavit - hlavně ze začátku toto platí nejvíc.

Určitě by se dalo uvést ještě mnoho a mnoho dalších aspektů, o tom se můžeme pobavit v diskuzi.

Jaky je pocit kdyz te nekdo oslovi kdyz chce tvuj web koupit?

Samozřejmě, že příjemný. Je to totiž jasné ohodnocení toho, že svou práci děláš/děláte dobře, protože o něj má zájem, aniž by byl projekt primárně na prodej. Takže je to samozřejmě daleko větší ocenění než když někdo koupí projekt, jež se snažíš prodat například v aukci.

Chci začít eshop, abych si při škole něco vydělal, je to dobrý nápad, když jinak nepodnikám?

Nápad to není špatný, držím palce každému, kdo má chuť podnikat už od mlada, ačkoliv mnohdy je začátek provázen (někdy více někdy méně) naivními představami, že každý podnikatel je boháč, co fakt není pravda. Když pomineme případné ekonomické přilepšení, tak si aspoň vyzkoušíš podnikání v praxi, což ti dá mnohdy více, než jakákoliv škola, budeš muset komunikovat se zákazníky, s dodavateli zboží i služeb, budeš muset řešit nečekané problémy, vyzkoušíš si trochu toho stresu:-), načerpáš základní ekonomické poznatky a účetní pravidla.

A navíc, pokud se ti bude dařit, tak si navíc můžeš nyní solidně přivydělat a pokud ti obchod poroste, tak si připravit dobrý podnik, kterému se po škole začneš věnovat. Jen je třeba se před startem trochu zamyslet nad tím co, jak, kde, komu a za kolik chceš prodávat… inspirací pro přemýšlení budiž ti odpověď na první otázku.

Omlouvám se všem, na jejichž otázky jsem ještě neodpověděl, času není zrovna moc Pokud Vás něco zajímá, tak se ptejte (buď do komentářů nebo na mail - david[at]neveceral.cz), kdyžtak rovnou napište jestli můžu Vaši otázku a odpověď zveřejnit zde na blogu nebo ne, klidně bez jména, ale ať se případně spustí diskuze.